O NÁS

Tomáš Protivínský – Špunt Věčný poutník hledající cestu. Už celé své mládí, mnoho jich našel, některé ztratil, jiné opustil a dalším se raději vyhýbá. Stále hledá dál, ačkoli má několik oblíbených a zpravidla kráčí po pěti zároveň. Podle toho samozřejmě vypadá jeho život. Leckdy hovoří o třech tématech dohromady a přitom myslí na čtvrté, což ho sice baví, ale o to hůře hledá posluchače. Přesto se svůj život snaží udržet v rozumných intencích kdesi mezi filozofujícím psychologem, ošoupaným environmentalistou a matematikem na volné noze. Když si chce odpočinout, opře se o svoji víru v budoucnost. Na co si hraješ? Na opuštěné divadlo. Snažím se být všemi herci zároveň a zatraceně přemýšlím, kdo psal scénář a kam ho položil. O vkusu diváků ani nemluvě. Jak rostou stromy, které sázíš? Postupně výš a výš ve stálém sepjetí se zemí. Mám ale i lepší příběhy o mých zahrádkářských snahách. Co je podle Tebe peklo? Vyhodit své hračky z dětství jako nepotřebné haraburdí. Ne že by na nich tolik záleželo, ale bojím se, aby stejně neskončily ideály z mládí :)

Lucka Špačková – Ségra Aby bylo hned od začátku jasno – nemám ráda psaní "stručných charakteristik" sama sebe, davy lidí, co jdou opačným směrem než já a oslovení Lucie. O to poslední se postaral někdejší profesor fyziky, kterému se nelíbily moje pozměněné verze fyzikálních zákonů a fakt, že jsem mu věnovala míň pozornosti, než mrtvé mouše za oknem. Ráda zkouším věci, které někdo označí za nemožné, i kdyby to posloužilo jen k potvrzení jejich názoru. Jsem lama, co plní pozdě úkoly a loupe banán od špičky. Na co si hraješ? Na spoustu věcí – v poslední době na hračku pro kočky, nebo na člověka s prkýnkama na nohách a tyčkama v rukách. Jak rostou stromy, které sázíš? Pokud je tatínek nebo jiný šikula zrovna neposekali strunovkou, tak se mají čile k světu - břízka už je větší než já :-) Co je podle Tebe peklo? Kromě hospody v Bukovanech? Babička nám vždycky říkala, že peklo je místo, kam se dostanou děti, které zlobí a neposlouchají maminku, budou se tam vařit v kotli nebo pod něj aspoň přikládat. Ale na druhou stranu, ve většině pohádek se v pekle neměli až tak špatně... :-)

Petr Kuběnský – Čiki Jsem narativní tanečník z Brna. Mám sedmadvacet zubů a obávám se, že ty které se pojí s moudrostí, už nepřijdou. Dáte-li mi mapu spolehlivě ji zorientuju a po měsíci se probudím nahý v Singapuru s plnovousem na bradě. Jinak se mi ale dá věřit. Fascinuje mě jazyková akrobacie, teorie možných světů, divadlo a lidé, co loupou banán od špičky. Jsem založením skeptik a tomu, že by Česká republika mohla mít ještě někdy důstojného prezidenta, věřím asi jako míru na Blízkém východě. A učím se moonwalk. Na co si hraješ? Jsem pozér od přírody (no, jestli za to může příroda, by bylo asi diskutabilní), takže na všechno možné. Literárního vědce, filmového kritika, zážitkového pedagoga, hrací skřínku a numerického matlala. Jak rostou stromy, které sázíš? Chtěl bych být trpělivým zahrádkářem a neskončit úkol jen zahrabáním semínka. Tak to dělá mnoho lidí, pro něž je cíl obejít svět a za sebou nechat své znamení. Učím se žít v harmonii za laťkami svého pozemku a zvelebovat ho. Co je podle Tebe peklo? Peklo je netoužit.

Zuzana Abrahámová – Žužla Rodačka z Mladoňovic, která si uvědomuje nutnost příručky „Vidlák ve městě“. Mile ji překvapilo, že třebaže už čtyři roky studuje v Třebíči, příručku použila jen v ojedinělých případech. Rozhodla se proto, že letos změní místo působení a vydá se dál hledat uplatnění oné publikace. Jako vedlejší produkt svého bádání má v plánu podstoupit proces, který jí zajistí titul před jménem. Ví, že je spousta důležitých věcí, které ví, ale zároveň ví, že je spousta důležitějších věcí, které neví. Proto je její snahou hledat ještě důležitější odpovědi na ty nejdůležitější otázky. A při tom všem se snaží nehrát si na důležitou. Jejím sobeckým přáním je, aby ji nikdy nepřešla chuť na gumové medvídky. Na co si hraješ? Ve čtvrté třídě jsem dostala příležitost zahrát si vejce v dramatu „Jak šlo vejce na vandr“. Ještě pár let poté jsem si myslela, že to byla moje životní role. Jak se později ukázalo, pletla jsem se. Postupem času jsem obsadila role mnohem životnější. V současnosti se snažím na nic si nehrát a vyčkávat na roli nejživotnější. Jak rostou stromy, které sázíš? Sadařka nejsem. A myslím, že je to dobře. Moje uhynulá sbírka kaktusů je toho důkazem. Co je podle Tebe peklo? Peklo je, když mě něco nebaví, ubíjí mě to, nevím, proč to dělám, ale stejně jsem „nucena“ v tom pokračovat.

Michal Svoboda – Hejky Student Přírodovědecké fakulty UK. Potrhlý mladý typek s někdy dost švihlym smyslem pro humor. Biochemik tvrdící okolí že jednou bude velký vědec. Ragby-fůtból plejr, nadšený cyklista, vodák a lezec. Šašek i pierot. Strůjce všeho zla, ze kterého se ale občas vyklube docela královská legrace. Bezbřehý optimista krocený vlastním realismem. Tohle všechno a i trochu víc je Hejky. Na co si hraješ? Často na nervy lidí kolem při zkoušení, kolik toho se mnou vydrží o tom by mohla zpívat elegie hlavně moje drahá polovice. Pak taky dost často na vědce, za to mi dokonce i platí. A rád i na tvrďáka, co s rugbyovou šiškou probíhá bandou hromotluků, to mi nejde a musím za to pro změnu platit já. Jak rostou stromy, které sázíš? No moc sem toho ještě nezasadil, spíš tak ředkvičky nebo kukuřici. Jedno mi zdřevnatělo a druhé sem musel systematicky trávit kadmiem, takže jí to taky moc nerostlo. Ale možná sem zasadil i nějaký ten strom. Spíš to byly takové keříky a nebyl sem u toho sám. Snažili jsme se určitě aby rostly co nejrovněji, rovnou do nebe.. Ale stromek musí růst hlavně sám, bez podpůrných tyček aby se neohnul když mu je pak seberou. Co je podle Tebe peklo? Peklo to je místo někde dole pod zemí kde pobíhají legrační chlupatí typci s velkýma vidličkama a pečou zlé lidi v kotlu. Tak mi to aspoň vždycky říkala maminka :-P. No a co je pro mne peklo teď? To asi pro vás zůstane tajemství. Snad jen, pokud peklo existuje tady na zemi, tak my, Evropani, o něm nic nevíme.

Tereza Marková – Opi Jsem lama a plním úkoly pozdě. A kromě toho taky chodím pozdě, posílám přihlášky na vysokou pozdě, díky pozdním příchodům mi ujíždějí i zpožděné vlaky a pozdě jsem se i narodila. Jedna malá z věcí u kterých si dávám načas je přihlašování obědů. Ale jsem optimista! Na co si hraješ? Na králíka. Na toho od Púa... Očekává své nespočetné králičí příbuzenstvo, panikaří, zmateně pobíhá od jednoho k druhému a má tak vytahaný uši, že nevidí za roh ... "Nestíhám, neplním plán!!!" Jak rostou stromy, které sázíš? Období stromosázečství u mě vypuklo někdy kolem šestého roku věku. Spočívalo to v trpělivém stěhování smrčků z lesa na zahrádku a jejich následné postupné vyhynutí. Co je podle Tebe peklo? Bezmoc. (a taky moc)

Jiří Střípek – Janty Jsem Janty, to o mně říká asi vše :) Ten, kdo mě ještě nezná chybuje. Ta, která mě ještě nezná – tak taková už snad není :) Jsem velký umělec v každém směru, problém ale je, že můj umělecký směr skoro nikdo nechápe, proto nemaluju, nezpívám a nehraju na hudební nástroje, veřejně. Loupu banán od šťopky a umím moonwalk :) Na co si hraješ? Hraju si sám na sebe. Život je jen hra a já se ji snažím hrát ladně jako Člověče, nezlob se. Jak rostou stromy, které sázíš? Do výšky, do krásy, do lepší budoucnosti. Nejraději bych žil v harmonii se stromy jako lidé v pravěku = na nich, nynější doba mi to ale neumožňuje, a proto se na ně dívám a občas na nějaký vylezu, když se zrovna mamka nedívá :) Co je podle Tebe peklo? Velké podzemní prostory, kde je vysoká teplota, suchý vzduch, vařící kotle, spousta čertů a Lucifer. Bojím se pekla a nechtěl bych si ověřit, zda je má představa o něm pravdivá.

Petr Jarušek – Žblebt Rodák z Brna, milovník hor a v současné době student doktorského programu na Informatice. Mám rád svět, lidi, delší pobyty kdekoliv v přírodě, podzimní oblohu, pouštění draků a nekonečné diskutování, filosofování anebo plané tlachání. Najdete mě většinou někde u počítačů a to je možná ten důvod, proč si od nich tak rád dávám odpočinek. Jinač jsem pilný Brontosaurus :-). Na co si hraješ? Někdy sám na sebe :-). Rolí na sobě pozoruju celou řadu, snad pro každého známého mám speciální "mód Žblebta" a několik módů mám i sám pro sebe, to když se mnou nikdo není. Někdy si hraju na veselého, někdy se beru skoro vážně a odpovědně, jindy si hraju na akčního, přemýšlivého, nápaditého mladíka a někdy na protivného a sarkastického měšťáka :). Jak rostou stromy, které sázíš? Fůůů, to nevím, většinou na ta místa jezdím jen jednou (to když je sázím). Ale myslím, že ty, co jsem loni sázel u Plzně se docela drží. Co se metaforických stromků v životě týče, tak je to asi jako s těmi opravdovými. Někde se daří, někde se musí pomáhat, některé letí sami do nebes a některé uhnijí a rozloží se. Čím dál tím více spatřuji nutné kořeny pro jejich zdárný růst ve své hlavě a své vlastní odpovědnosti za jejich osud. Co je podle Tebe peklo? Když lidé pouze přihlíží tomu, jak se páchá nepravost.